Los Fobios

19. září 2011 v 0:25 | Kůzle |  Kecy kecy a ještě nějaké kecy
Dneska si budeme povídat o úzkostném tématu. Avšak budem si o něm povídat vesele. Jsou to fobie.
Myslím, že nějakou fobií trpí skoro každý z vás. A jestli ne, tak si toho važte!

I když jsem holka silná, dá se říci, že se cítím být až Tatrankou (ehm, horalkou), tak trpím docela početnými fobiemi. Celkově jsou tři. Co vůbec fobie je? Bohužel, chození do práce, či do školy, nebo brzké vstávání, fobiemi nejsou. Je to úzkostná porucha charakterizovaná chorobným, bezdůvodným strachem z věcí nebo situací.
Většinou ji doprovází psychické a tělesné příznaky, jako jsou bušení srdce, zrychlení tepu, pocit šílenství atd.

Nejsem ždáný odborník na tuto problematiku, nicméně si myslím, že každá fobie má nějaký důvod. Například fobie ze zvířat (pavouci, hadi, myši) je zakořeněná v našich genech po staletí. Protože pavouci a hadi, bývávali na našem území jedovatí a myši roznášely nemoci. No a jiné fobie jsou zakořeněny v našem dětství nebo podvědomí (například z nějakého hororu, který jsme viděli, jako malé děti)..ale tohle všechno si jenom myslím, tak tomu nevěřte.


Co mi je zatím známo, trpím prokazetelně třemi fobiemi - Arachnofobii, Pediofobií a Coulrofobií (pavouci, panenky, klauni). Jenže, když si prohlídnete seznam dosud zjištěných fobií..zjistíte, že toho máte možná mnohem více.
Moje fobie se už projevily v raném dětsví.
Vždycky jsem nesnášela pavouky, ovšem mám pocit, že teď je ta fobie nejméně zvladatelná. Ne, já nehysterčim..já totiž nevydám ani hlásku, když vidím, to obludný černý monstrum, jak si to trajduje naším obývákem a vůbec se neostýchá..
Navíc mám pocit, že k nám chodí jenom nějaké chovatelské kousky. To znamená, ty největší, co se dají v přírodě najít. Proč pavouci??Proč né třeba motýly?
A když už vleze do našeho s bratrem sdíleného pokoje, hádejte na jakém rohu se uvelebí? Samozřejmě, že vždycky u mě. Asi je přitahuju jako hovno mouchy.


Pediofobie, tedy panenko fobie se z mě projevila také už velmi dávno. Jako každá holčička, jsem dostávala panenky k Vánocům. Všechny jsem je vždycky vzala, strčila pod postel a každou noc si představovala, jak mě i s postelí pojídají.Bála jsem se jejich až moc živých rysů a věděla, že mě jednou dostanou.
Pamatuji si, jak se mě mamka ptala, proč je nevozím v tom svém žůžo-růžo kočárku, který jsem dostala k nim do sady. Celou dobu jsem místo nich vozila Mickey Mouse, Goofyho, nebo celou jednotku vojáčků. Když jsem se jí jednou svěřila, že se jich hodně bojím, tak je všechny vzala a darovala je Dětskému domovu. Doufám, že tam mrchy dostaly nakládačku od všech těch dětí a už nikdy je neuvidím. V hlavě mě děsí představa, jak mi jednou zazvoní u dvěří a zeptají se mě, proč jsem jim to udělala xD

No a Coulrofobii, bych přirovnala k Pediofobii. Ono mezi nimi zase takový rozdíl není. Jen ty klauni jsou trošku víc barevnější, blbě se smějou a vážou se na něj děsivé historky (že ano, Stephene..). Jestli se vám líbili klauni v cirkuse, tak ok, nicméně já vždycky měla tendence je odprásknout brokovnicí a zadupat do výběhu pro slony.

Nicméně v závěru tyhle fobie jsou ničím s porovnáním s některými ostatními. Když jsem si přečetla co všechno existuje,rozhodla jsem se, že vám některé představím a okomentuji naprosto nezávislým okem. Ehm ehm..takže tedy:

Agrafobie - Strach ze sexuálního zneužívání; No promiňte, ale ukažte mi nějakou oběť, která si to užívá..
Allodoxafobie - Strach z názorů; Fobie kterou trpí většina české populace
Amnesifobie - Strach ze ztráty paměti; Já jsem vždycky chtěl ztratit paměť..vy ne?
Anglofobie - Strach z Britů nebo ze všeho britského; Existuje i strach z Japonců?
Atomosofobie - Strach z atomového výbuchu; Myslím ,že nepotřebuje koment XD
Aulofobie - Strach z fléten; Souhlasím..hlavně z těch erárních v Liduškách..když si představíte, kdo tam všechno naslintal
Batysiderodromofobie - Strach z podzemní dráhy; Řekněte tuto fobii třikrát rychle za sebou
Dentoskalpofobie - Strach ze zubních párátek; A co na to zubní nitě?
Fobofobie - Strach z fobií; Aneb Uroboros XD
Hexakosioihexekontahexafobie - Strach z čísla 666; A co strach z čísla 666 666?
Negrofobie - Strach z poezie; Ten jsem měla taky, hlavně u maturity
Opiophobia - Strach lékaře předepisovat léčby bolesti pro pacienty; Neměl by potom přemýšlet o změně zaměstnání?
Hipopotomonstroseskvipedaliofobie- strach z dlouhých slov; Jak příhodné



Pokud zapátráte, určitě najdete nějaké další šílené fobie. Tedy jen v tom případě, pokud nemáte fobii z hledání fobií.

Jak jste na tom vy ? Jen se pochlubte - máte nějakou fobii? Jak s ní bojujete?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bety Bety | 19. září 2011 v 7:31 | Reagovat

Šikovná diskuze, zvlášť po tom, co jsem přemýšlela, čeho všeho se bojím a proč. I když bych řekla, že fobii mám jen jednu, zbytek je buď jenom silnější strach (nebo slaboučká fobie?) případně psychická porucha.
Bojím se pavouků, ale spíš tím způsobem, že uvidím pavouka, uteču z pokoje a poprosím někoho ochotného, ať ho odstraní. Pokud po mně nikdo nechce, ať jdu k babičce do sklepa, tak mě to vlastně nijak neomezuje.
Strach z výšek, vždycky na nějakém ochoze mám představy, jak se věž zřítí nebo odlomí zábradlí nebo tak něco. Ale to opakovaně překonávám a už to není tak zlé.
Achluofobie, strach ze tmy. To nejhorší, tmě neutečete, začíná každý večer a končí až ráno. Netuším, čím se mi způsobila, dost času jsem strávila i u psycholožky, trošku pomohla, ale nijak zásadně, tak jsem k ní zase přestala chodit. Přes den jsem úplně normální, se soumrakem začínám vyděšeně mžourat do všech koutů, moje fantazie vyrábí představy hodné nejpsychotičtějších hororů... a když jsem sama v pokoji, tak musím mít na usnutí rozsvícenou lampičku. Hnus. Pořád nevím, co s tím, ale snažím se.
Poslední bude asi panická ataka, taková milá porucha, kdy nemůžete jednat s cizími lidmi. Když je líp, tak to s bušícím srdcem a pocitem jánechcijánechcijánechci zvládnu, když je hůř, tak nejdu ani do obchodu, když je hodně špatně, tak kolabuju. Na to mám prášky a je to od té doby mnohem lepší.

2 Myra Myra | 19. září 2011 v 10:25 | Reagovat

Ten tvůj výčet zajímavých fóbií mě strašně rozesmál - což je fail, přišel klient a já se musela kousat do jazyka, abych se nezačala chechtat =D
Mě se nějaké extra silné fóbie naštěstí vyhnuly, ale co mě fakt hrozně moc děsí jsou motýli... nevadí mi je zdálky fotit, vidět malůvky, obrázky - ale jakmile kolem mě proletí moc blízko, začínám hystericky (a se smrtí v očích) mávat rukama a utíkat. Představa, že by se mě dotknul těma hnusnýma hubenýma nožkama nebo nedejbože ososal tím zatočeným sosákem je prostě HUAAAAAGHHHH ne ne NE! Pavouků nebo hmyzáků se prostě jenom štítím, ale z motýlů mám fakt hrůzu XD
Klauni mě taky trochu děsí, ale spíš tím že je ten člověk tak zmalovaný, že už to vlastně ani nevypadá jako člověk a může pod tím mejkapem být jakákoliv příšera! Uah! Creepy!

3 Tereza Sariel Tereza Sariel | Web | 19. září 2011 v 13:10 | Reagovat

Já mám fobií hrozně moc. A ne, nejsem hypochondr, jsou to opravdu věci, které mě přiváději k šílenství, udělá se mi z nich tak špatně, že mám pocit, že umřu a vyvolají vě mně pocit paniky. V dětství jsem se moc nebála, všechny moje podivné fobie se objevily až po jednom traumatickém zážitku v pubertě.
Mám hrůzu z velkých stejných ploch, když jsem někde v jejich středu (les, louka, sklad, velkoměsto, dav lidí, moře...), přepadává mě panika a doslova mě paralizuje. Mám hrozný strach z výšek a dlouhých schodišť (nejhůř z těch točitých), z děr a mezer (a v tom  případě hlavně z pádu do nich). Nesnášim vodu, ve které nevidím na dno a ve které nestačím a taky strach, že mě někdo bude chtít z legrace topit. Mám neuvěřitelný strach z klaunů, loutek, vlaků, stínů, motýlů, zajíců, červů a velkých ryb. Děsí mě nahá stehna a břicho (třeba když má holka jen minitílko a minisukni - příliš nahé kůže, brrrr). Pokud se v blízkém okolí mých očí vyskytuje něco ostrého/špičatého/tvrdého a tenkého, nevydržím na to koukat a musí se to dát z mého dosahu, protože jsem přesvědčená, že se mi to zapíchne do oka (stejně tak ale i když se ostrá věc příliš přiblíží mojí kůži, třeba injekce mě tak stresují, že pokaždé omdlím). Děsim se nepoměrných věcí. Neustále žiju v hrůze, že někdo z mých blízkých právě umírá, že se nevrátí domů nebo že každou chvíli umřu já. Mám hrozný strach z lidí, z toho, co by mi mohli udělat, v každém vidím vraha. A jen tohle všechno vypsat mi způsobilo nevolnost. :-/
Taky nemám moc ráda zrcadla, bouřky, podzemní prostory (sklepy, metro, jeskyně...) a kostely, ale to bych asi fobií nenazvala, sice mě děsí, ale zas ne k šílenství. O mojí hrůze ze strašidel a duchů asi ani nemusím mluvit. :D

4 Vrána Vrána | 19. září 2011 v 13:14 | Reagovat

Tak se přidávám do skupiny arachnofobiků :D Pavouci jsou zlo a jak nějakýho vidím, tak prchám a ječím. Strašně mi vadí, jak rychle utíkají. Proto je nedokážu ani zabít. Vždycky si představím, že je nějak blbě trefím a místo, aby umřeli mi vylezou na ruku... brrr.
Pak se bojím výšek. Nebo ne přímo výšek, ale že z té výšky spadnu nebo mě někdo shodí dolů. Dokonce mi vadí i schody, ale myslím, že vím, co tu fóbii nastartovalo. V nějakých 6-7 letech jsme s kamarádkou blbli u schodů a já z nich slítla :D

5 Alice-chan Alice-chan | Web | 19. září 2011 v 16:18 | Reagovat

Já jsem dřív trpěla šíleným strachem z lidí. Když se mě někdo na něco zeptal, nebyla jsem schopná odpovědět, zkoušení bylo otřesné a jít do obchodu, nebo někam něco vyřídit bylo naprosto nemožné. Kamarádka na ZŠ se mi kvůli tomu smála, že se bojím a že jsem srab, ale aspoň to že se semnou bavil aspoň jeden člověk ze třídy mě drželo nad vodou. Vygradovalo to ale v prváku na učňáku, kde jsem neměla ani tu kámošku a bez kapek na uklidnění bych do té školy ani nedojela. Problém bylo všechno. Pípnout si kartu u vchodu, odložit věci do šatny, tělocvik, kde jsem navíc měla šatnu s nějakou třídou holek a naprosto jsem nebyla schopná ve škole něco jíst. Maximálně pár doušků vody.
Jak jsem si zvykla na novou třídu, tak se to začalo zlepšovat, úlevou bylo i uvolnění z tělocviku a ve třeťáku už jsem jim dokonce dokázala vracet posměšky. Naštěstí na nádstavbě jsem potkala Heliuse a to mi hodně pomohlo. Vím že za mnou stojí a že se nic nestane když něco zvorám. Sice mě párkrát násilím tahal do obchodu když mě těsně před vchodem chytla panika, ale tak nějak pomalinku se toho strachu zbavuju.
Občas mě to ale ještě zasáhne. Naposledy na poště když jsem si měla vyzvednout složenku. Mamka do mě navíc rýpala a já jsem se tam totálně sesypala. Ale to se děje už čím dál míň.
Osobně si myslím že toto celé začalo v první třídě, kdy si mě skupina holek vybrala jako oběť a každou přestávku si stouply kolem mé lavice a až do zvonění se mi posmívaly.

6 Inkognito Inkognito | Web | 19. září 2011 v 17:01 | Reagovat

Aulofobie na mě asi začíná trochu lízt. Všichni-všude-kolem-jenom-hrajou! Spolubydlící, sestra, a furt ten samej otravnej písk písk hů hů zvuk bna flétnu! GRRR... :D
Jinak si asi troufám říct, že mam takovou pidi sociální fobii. Nejhorší je promluvit před třídou a nebo jít do hospody s lidma, na jejich přátelství a celkově náklonnosti mi nějak záleží. Občas se hroutim jen mám pozdravit někoho, koho znám, jindy si každej rozhovor užívám. Sama se teda moc nechápu. Ale ty chvíle, kdy se celá klepu, srdce mi div nevylítne z hrudi... To je tak strašná věc a ještě ke všemu je to tak zbytečný...

7 Clover Clover | 19. září 2011 v 17:15 | Reagovat

Já jsem taky arachnofobik, navíc arachnofobik-masochista, ale můj strach je v závislosti na velikosti pavouka. Maličkého vezmu klidně do ruky. Sekáči mi nevadí, ale pokud je to veliké jako to co je normálně na veřejných záchodkách, tak mám problém, o tarantulých ani nemluvě. :D Miluju horory s pavoukama, přírodovědné dokumenty, v zoo nebo ve zverimexu se na ně ráda podívám přes terárko, směju se jim, že jsou stejně potvory ošklivé, ale pak uteču, protože pavouci jsou potvory pomstychtivé a určitě mě slyšeli a chtějí vyrazit dvířka terária. Tuhle u nás byl přítelův kamarád a přinesl v krabičce svlíknutou kůži ze sklípkana (pro přítelovu profesorku biologie) a kdo je debil zvědavý a podívá se do té krabičky? Já. Nevím, jestli jste někdy viděli kůži ze sklípkana, ale vypadá jako ten pavouk - naprosto.
A tady je můj kámen úrazu - s jekem jsem utekla, krabička se přes nos musela přestěhovat do kuchyně, kde jsem ji i tak obcházela obloukem, celou noc jsem se klepala, měla pocit že po mě lezou a připravila jsem příteli úžasnou noc kdy musel uklidňovat pofňukávající uzlíček nervů.
To samé, když nějaká tahle potvora vleze k nám - sesypu se do malého klubíčka, nejsem schopna se pohnout, mluvit, jen se klepu dokud potvoru nikdo nevynese.

A pak tu mám fobii z hluboké vody - stejně jako Tereza - kde nestačím, tak tam se nepohybuju, na loď mě dostanete s obtížemi a jestli mě zkusí někdo schválně topit, může si být jistý, že s ním hodně dlouho nepromluvím.

8 Kůzle Kůzle | Web | 19. září 2011 v 19:53 | Reagovat

žjova, díky za vaše obsáhlé komentáře ženy, koukám, že moje fobijky, jsou nic ve srovnání s vašema. Tak přeji mnoho síly, při snaze ubránit se jim.

9 Wel Wel | 19. září 2011 v 20:08 | Reagovat

Já jsem celkem racionální jedinec, věci mě většinou jen znepokojují a já je prostě nějak zvládnu, ale....
Stonožky a můry. Hnusná havěť.
Možná fascinující, ale hnusná....hnusnej pohyb nožičkama a hnusnej pleskot....jednu zahlédnu a musím na ně stále myslet, prohledat místnost, zjistit kde jsou, dostat je pryč...

10 Keiko.TR Keiko.TR | E-mail | Web | 20. září 2011 v 15:35 | Reagovat

Já jsem dřív také trpěla arachnofofbií... měla jsem strašné problémy, i když jsem viděla pavouka jen v televizi... to jsem nebyla schopná ani vzít ovladač a přepnout na jiný program, jelikož jsem se bála, že na mě z té televize vyskočí.. ale to jsem byla mladší. Později mi obrázkoví pavouci nevadili, ale pořád jsem měla panickou hrůzu z těch, kteří byli živí. Nebyla jsem ani schopná projít dveřmi, když se nad nimi jeden pěkný, tučný, chlupatý vyhříval ve své pavučině. Vždycky jsem musela někoho poprosit, aby ho odstranil. Když jsem odjela do Anglie, tak jsem si říkala: Super, tady je zima, tady žádný pavouci nejsou.... nejže... ejhle... tady jich je asi tak 100x víc, než v ČR :D Pavouk na okně, pavouk nad dveřmi, pavouk ve vaně, pavouk v křoví, pavouk na lustru... prostě všude!!! Byla jsem z toho úplně na dně... myslela jsem si, že tu nemůžu přežít. Ale čím víc jsem se s nimi dostávala do kontaktu, tím vím jsem si říkala, že jsem větší, silnější a rychlejší... Jsem tu už rok a musím říct, že arachnofobii už nemám :) stále se jich ještě štítím, kdyby na mě vlezl, tak mi asi cvakne, ale už nemám problém je likvidovat :) Stačí takhle pěkně extrazpevňující lak na vlasy, dát mu pořádnou sprchu a zmetek je za 2 minuty tuhej :D
Jinak jsem od fóbií snad odproštěna :)

11 Teri Teri | 21. září 2011 v 12:56 | Reagovat

Těch několik strachů, které mám nepovažuji sice za fobie, ale příjemné taky zrovna nejsou.Většina způůsobená právě zážitky z dětství. Třeba strach ze škrabáků ( to jsou takové ty železné ,,mříže'' třeba před vchodovýma dveřma ), pavouků se štítím tím víc, čím jsou větší, ale nedělá mi problém je dát pryč. A pak onen zmiňovaný strach z hloubky. Když je to na bazéně, tak v pohodě. Ale přehrada, moře, pouze tam, kde dosáhnu. Spíš se divím, že nemám fobii z vos, včel a podobné havěti. Jako malá jsem stoupla do hnízda lesních vos, takže jsem měla docela slušně pobodané nohy. No možná strach ze tmy.Vlastní vsugerovaná myšlenka, které se nejde nějak zbavit. Prostě tma v pokoji je tma v pokoji a fantazie pracuje na plné obrtátky. A ještě když je to neznámé prostředí, tak spaní s rozsvícenou lampičkou je zaručeno. Zvláštní ale je, že se vlastně ráda bojím.( Strašidelné historky, procházky tmavým lesem apod.)

12 Quiquilla Quiquilla | Web | 21. září 2011 v 17:14 | Reagovat

Já mám nejvíc fóbií, když se mě na ně někdo zeptá :D
Vede ovšem moje fóbie ze schodů - tedy jenom z těch, který nejsou spojený a mají mezi těma ploškama na chození díry (doufám, že jste pochopili, jak to myslim :D). Jako malá jsem si na nich fakt odporně namlela a od té doby se kolikrát málem rozbrečím, když na ně mám vlézt - vtipný je, že když si nevšimnu, že jsou ty schody děravý, tak po nich běhám sem tam a v pohodě, ale když to vim, tak na ně ani nevlezu, když nemusím.
Potom se hodně bojím výšek, ale to mi nebrání lézt všude po vrchách (mám ráda ten výhled potom :D) a taky mám docela obstojnou fóbii z rychlosti.
Jo a potom taky, že se jednou vzbudím pohřbená v rakvi (nebo ještě hůř, v peci v krematoriu O_O).
Panenek se taky bojím, ale jenom těch porcelánových, jinak ne.
A pak mě ještě děsí představa toho, že před něčím nemůžu utýct (už od dětství mě ty noční můry děsí a jestli se někdy do takové situace dostanu, přísahám, že zešílím).
Ale třeba pavouky mám ráda :D Teda, zase, že bych si někde drbala johanu, to zase ne, ale nevadí mi a zásadně je nevraždím, vynáším je ven nebo je tam nechám. A sklípkany, tarantule a tak, ty považuju za domácí mazlíčky a chci nějakýho pavouka domů *_* To ale až budu mít vlastní bydlení :)

13 Keiko.TR Keiko.TR | E-mail | Web | 21. září 2011 v 21:14 | Reagovat

[12]: fůj, tak k tobě domů bych nikdy teda nešla :D na sklípkana by lak na vlasy asi nezabral XD

14 Sandie Sandie | Web | 22. září 2011 v 21:33 | Reagovat

Netrpím mnoha strachy, ale i když se to málo sem tam projeví, dost to zdeptá... Třeba se ukrutně bojím výšek. Posledních nekolik let chodím kolem prosklených zábran ve vyšších patrech obchodních center úplně v pohodě, ale nikdy bych se nenahnula vestoje ani o centimetr, jinak bych umřela hrůzou O__o Nenechám kolem nich chodit ani svou sestru, raději ji přesunuji na bezpečnější stranu. Problém jsou jen zábradlí, s prosklenými schody nemám problém a ani prosklené výtahy mě neděsí :) Když vidím pavouka, obvykle zaječím a zlikviduju ho, ale příšerně se bojím malých poloprůhledných škorpionů... Nevím, proč tak specificky.
Jako malá jsem se třeba šíleně bála pokoje, který teď patří sestře. Takový neovladatelný strach... občas se mě zmocňuje i dnes, když tam v noci musím. Sestra se tam bojí taky a tak si říkám, že tam bude nějaká biopatogenní zóna či tak něco...

15 Japan Rose Japan Rose | Web | 23. září 2011 v 2:21 | Reagovat

Zvláštní, jak se tady tolik lidí tak hodně rozepsalo... Mně třeba tohle přijde jako hodně nepříjemné téma... asi bych o tom nedokázala mluvit s cizími lidmi, tedy ne, že vy byste byli nějací cizí pro mě, ale přeci jen, může si to přečíst kdokoliv...

16 JAm JAm | 28. září 2011 v 21:03 | Reagovat

tak já začnu menovat rovnou:

Vejšky - nesnáším vejšky
Pavouci - momentálně se dost krotim, ale fujtajxl! má to víc nohou a vočí než já! Tomu se nedá věřit!
Křik

a to za co se mi budete všichni děsně tlemit!

Nesnášim ale bytostně nenávidim ty zvuky, co lidi vydávají při žvejkání, mlaskání, cinkání lžičkama, vidličkama.. to mě tak vytáčí a nejvíc...když lidi pijou a polykaj tak že to vydá hlasitý GLO GLO... tak to se můžu posrat...
No a obdivujte moje sebeovládání, když vedle mě sedí má sestra a všechno tohle dělá a já sedím se zatnutejma zubama a soustředím se, abych neřvala. Já jsem kvůli tomu občas schopná i nejíst protože mě neskutečně vyvádí z míry že to dělám taky a mohlo by to někomu vadit jako to vadí mě....

Smích a aplaus!

17 JAm JAm | 28. září 2011 v 21:13 | Reagovat

jo...a zapoměla jsem na jehly... ty dutý, tlustý který se narvou do žíly a odebírá se s nima krev... odebrat mi krev je neskonelej zážitek... zatnu zuby odeberou mi krev a když to monstrum vyndaj já se sesypu a omdlim..

18 Quiquilla Quiquilla | Web | 1. října 2011 v 15:15 | Reagovat

[16]: Tak to si můžeme podat ruku, já tohle taky nesnáším :D Cinkání vidličkama a tak, to mi nevadí, ale mlaskání a chrochtání a jezení s otevřenou pusou, když kolem sebe ten člověk prská a úplně nejhorší je moje babička, která u jídla jí jenom po tom, co si nacpe plnou pusu - hnus! Jo a ještě mi vadí, když si někdo čistí zuby se mnou, u toho jsou snad ještě horší zvuky jak u jídla.
Tohle jsem všechno chytla od otce, on mě kvůli tomu celý dětství buzeroval, takže se bojim, až budu mít děcka já - teda, jestli vůbec.
A taky mám kolikrát blok třeba když mám rýmu a mám před někým jíst - to jsou děsný zvuky a fakt nechci, aby mě u toho někdo poslouchal.

19 Raven Raven | Web | 3. října 2011 v 20:27 | Reagovat

Hm..já mám fobii ze zrcadel. Fakt hnus. Nedokážu se do nich vůbec podívat pokud není všude světlo, nejsem úplně v klidu nebo někde poblíź někdo není.
A občaas to nezvládnu vůbec.
Hrozně mě to děsí, a přitom je to taková...blbost!
do svýma pokoje chodím večer se zavřenýma očima, protože mám zrcadlo hned naproti dveřím.

20 katherie katherie | 18. února 2013 v 20:09 | Reagovat

Já dřív neuměla určit, z čeho mám "jenom strach" a co už je fóbie. Pak jsem to řešila s psycholožkou a shodly jsme se na tom, že fóbie mám 4. Fóbii z panenek (už od malička a je to tak děsný, že nemůžu bejt ve stejný místnosti s panenkou.. když jsem byla malá a dostávala jsem jako dárky panenky, dopadlo to stejně jako u tebe - všechny jsme je rozdali/vyhodili a já se pak hrozně bála, že se vrátěj a budou se mi za to chtít pomstít :D), potom fóbie z červů/žížal (ani mi nejde o to, že jsou oslizlý nebo tak něco, ale jako malá jsem mívala halucinace, že ležím na posteli, která je plná žížal apd a měla jsem z toho hysterický záchvaty), dál fóbie ze zrcadel (ta je taková mírnější, protože přes den to docela zvládám, když projdu kolem zrcadla.. ale třeba v mém pokoji mám jenom jedno malinké na líčení a to každej večer automaticky otočím nebo schovám tak, abych do něj neviděla) no a poslední - agorafobie, která mi život ztěžuje asi nejvíc. Dřív jsem o tom moc nedokázala mluvit, protože jsem se za to dost styděla, ale teď si říkám, že jsou daleko nepochopitelnější a divnější fóbie. Člověk by se měl naučit o tom mluvit a řešit to, myslím, že se mu pak dost uleví. :)

21 Kůzle Kůzle | 21. února 2013 v 14:29 | Reagovat

[20]: T_T Tak to jsem na tom opravdu stejně, hlavně s těmi panenkami. Chovala jsem se k nim úplně stejným způsobem :) Ale je pravda,že jak si napsala o těch zrcadlech, taky jsem si uvědomila, jak je nesnáším a nemohu je mít v jedné místnosti,takže to bude asi také nějaká fobie..strašné tohle :D
A agorafobie není sranda, bohužel. Doufám,že se i přesto všechno nějak úspěšně přeneseš, i když to kolikrát otravuje život. A máš pravdu, že mluvit o tom je nejlepší :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama