Párty hárd

5. února 2012 v 22:10 | Kůzle |  Kecy kecy a ještě nějaké kecy
Krásný den všem!

Tak píši svůj první článek v novém roce (brzy že?). Moc moc se omlouvám čtenářům ,kteří na něco čekali. Bohužel jsem prožívala ne zrovna šťastné chvíle a proto jsem potřebovala chvíli klid od internetu a na blogování jsem neměla náladu.
Teď mám za sebou úspěšně složené zkouškové, vybrané bakalářské téma a zítra mě čeká ,,první školní den čtvrtého semestru"

Do nového roku jsem si dala předsevzetí, že budu častěji přispívat na blog a opravdu ho hodlám dodržet. V budoucnu tu uvidíte různé recepty, fotošůty, outfity a mnoho dalších ublognutí.

O čem bude dnešní téma?
Zkrátka o lidech kolem nás, o čem jiném bych měla psát, když svět kolem nás nám dodává tak nevyčerpatelná témata.

Včera byla sobota večer, nechtělo se mi sedět doma, chtěla jsem se někam jít pobavit. Avšak kam, když tu nemám žádné známé, ani tu nejsou žádná dobrá místa. Moji mamku napadlo, že by jsme jako parta (rozumějte parta šesti ženskejch, jejichž věkový průměr je 55 a to ještě k tomu ho velmi snižuji já). Zahnala jsem všechny potupné pocity, jakože teda si nejsem schopná tu ani najít známé a musím se bavit s ženskýma, které snad prožily i konec druhé světové války, a vydala se na ,,zábavu".


Jako správná milovnice módy jsem se nádherně oblékla. Vzala jsem si skládanou puntíkovanou sukni, pod to spodničku, puntíkatou košily a korzet pod prsa. K tomu červené punčocháče, červenou ozdobu do vlasů a botky a kabát z Bodylinu. K tomu přizpůsobila líčení, účes a doplňky. Zkrátka jsem se opravdu vyfikla a s očekáváním vyrazila do mostecké hospůdky zvané Hoka, kde měla působit místní kapela, že si teda zatancuji.


Když jsem se k Hoce blížily, už trochu mě zarazil oprýskaný zevnějšek budovy ,ale řekla jsem si : nesuď podle zevnějšku. Hospůdka obsahovala jakousi předsíň..prosklenou. Když jsme se tam objevily, všichni návštěvníci upřeli pohled na nás (respektive na mě) a bululi vulvy. Odhodlaně jsem otevřela dveře dělící předsíň a hospodu. V tu chvíli mi nasadil políček valící se kouř a zatuchlina z místnosti.
Nechtěla jsem být za Nánu z Nánova a tak jsem si elegantně sedla ke stolu a s grácií lolity objednala utopence a velkou jedenácku. Od devíti hodin tam měla vystupovat tamní kapela, skládající se z ezoterické majitelky hospody, jako zpěvačky a její pubertální dcery za klávesami. Avšak rozhodně vám nebudu popisovat průběh večera, kdy jsem cca 5 hodin tancovaly a bavily se. Tento článek má jiný účel. Celý večer jsem si všímala určitých individuí, sedící a ,,bavící se" kolem nás. A že jich bylo..vlastně jsem měla pocit, že se ocitáme na charitativním večírku v Bohnické léčebně.
Ani za mák bych nikdy do podobné společnosti nešla sama..to opravdu ne. Měla jsem pocit, že jsme snad jediní normální lidé v místnosti.

Zde vám přináším určitý výtah lidí, které jsem zaregistrovala:

1) Trojice mužů sedící za námi. Nejmladšímu mohlo být tak 55 let. Bylo to trojice pochybného vzhledu, bez špetky charisma, soudnosti a krásy. Skoro houmlesáci ,smradlaví, ožralí a oškliví. Čtyřikrát za večer mě jeden z nich vyzval k tanci. Byl to polák a neměl zuby, takže jsme mu moc nerozumněla. Nicméně jsem ho dvakrát slušně odmítla. Potřetí už jsem to nevydržela zeptala se pána, zda má aspoň trochu soudnost, že by mohl být můj děda. A počtrvté ho maminka moje drahá poslala tam, kde slunce nesvítí..ale on se nezvdával. Pořád svým slídivím pohledem mě svlékal a slintal. Když zjistil, že u mě neuspěje, upřel se na jiné.. Tato trojice tam jen seděla a pozorovala ženy..lidi bez soudnosti, sebereflexe a zábran. Smutné

2) Matka se synem, trávící večer spolu. Jak jsme zjistily, že se jedná o matku a syna? Syn vyzval naši kolegyni k tanci. Když spolu tancovali, kolegyně ho se zeptala, zda to nevadí jeho přítelkyni. On řekl, že se nejedná o přítelkyni, nýbrž o matku. Ta to pak na sociálním zařízení potrvdila. Synovi bylo 26 let, ale typla bych mu nejméně 48. Vypadal jak typický sériový vrah. Nenápadný,mamánek a s nikdy nekončícím úlisným úsměvem. Vrcholem bylo, když svou maminku vyzval k ploužáku, byl na ni natisklí celým tělem a držel ji za zadek. Tento pár evokoval fakt, že jejich vztah je nejspíš trošičku hlubší, než by měl být.

3) Dva zamilované páry. Teda..abych to upřesnila.. manželé vzali jednou své manželky na zábavu, aby se neřeklo. Celou dobu tam seděli jako pecky, nebavili se, muži byli otočení svým ženám zády a očumovali jiné ženy,nebo psali sms. Jak romantický večer snů..

4) Paranoidní ženská, bránící svého chlapa. Paní měla pocit, že ji ho snad chci přebrat nebo co. Popravdě tedy, bych ho nebrala ani za všechno bohatstvi Saudské arábie. Avšak (a teď to bude znít trochu sobecky), myslím si, že ji spíše dráždil můj vzhled. Korzet a upravenost jí vadila. Asi ve mně viděla sokyni (což mě značně tedy uráželo). Celý večer se chovala nevhodně, porcovala mě pohledem a měla poznámky na můj korzet a na náš stůl.

5) Ezoterická zpěvačka o níž jsem se zmínila na začátku. Tato paní byla velmi zvláštní. Neustále chodila k našemu stolu a přesvědčovala nás, ať se přidáme k jejímu spolku čarodějnic, bojující proti mužům a jiné havěti. A nejsmutnější je fakt, že to myslela vážně. V každé pauze mezi písněmi se o tom zmiňovala do mikrofonu. Nakonec se naštěstí tak opila, že nemohl ani zpívat a tak zničila píseň Black Velvet od Alannah Myles.


Takže abych to shrnula, kolem nás byla ukázka, těch nejdivnějších a nejodpudivějších individuí, kteří neví co se svým životem a neznají štěstí. Bylo mi jich na jednu stranu líto a na druhou se mi hnusili. Ale zase to by mohl být dobrý studijní materiál pro psychology a sociology.

Jinak jsem si večer velmi s ženskýma užila a zjistila jsem ,že umím tancovat x)

A teď se ptám:

Jsou i ve vašich klubech taková individua? Anebo je to jen u nás? Kam se chodíte bavit? A jak se máte?

Edit: Moc moc moc děkuju mému věrnému stalkerovi, který mi udělal neuvěřitelnou radost valentýnkou. Děkuju taky všem návštěvníkům a čtenářům tohoto blogu ♥♥
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Samotář/Ryban/Smíšek/Conflict/Indián/Mluvka Samotář/Ryban/Smíšek/Conflict/Indián/Mluvka | Web | 5. února 2012 v 23:11 | Reagovat

Koukám, že ono je to všude stejné... já zas sobotu večer strávil focením plesu kde první polovinu večera byla po celé budově cítit močůvka a druhou se nedalo skoro dýchat jak tam bylo zahuleno a vydýcháno...

2 Sandie Sandie | Web | 6. února 2012 v 8:53 | Reagovat

Blbě se to popisuje, ale umřela jsem tu smíchy :DDDD Kdyby to nebylo zároveň tak smutné, válím se pod stolem ještě chvíli... No, je to fakt příšerné. Copak o to, ještě dovedu myslí postihnout neodbytné ožraly, ale ta matka se synem jsou kekel z pekel X___x U nás na gymplu se mi nechtěně podařilo zastihnout konverzaci, kterou vedl po telefonu jeden můj dětinský spolužák s nějakou osobou. Byl tak důvěrný a naléhavý, že jsem málem zrudla a divila se, protože on nikdy o holkách nemluvil. Pak tu osobu, cíl svého nevšedního zájmu, oslovil "mami" a měla jsem co dělat, abych udržela obsah žaludku na svém místě... Bože, to je fakt matroš pro psychiatry :X
Žárlivé ženské jsou taky víceméně klasika - jak je hezká holka sama, hned je to potenciální sokyně; onehdy (to jsem byla nezadaná) mě dokonce jedna má velmi dobrá kamarádka nařkla, že jí balím přítele (zeptala jsem se ho, kolik je hodin). Mno.
Nejvíc mě asi dostala ta esoterická osoba :DDD Nejspíš by mi z ní hráblo, ale jako zážitek to musel být jedinečný.
Do klubů se dostanu nanejvýš na nějaký koncert, ale ta individua jsou tam naprosto identická (až na to, že holky tam většinou nemají komplexy a když mají pocit, že by jim mohla jiná toho jejich přebrat, vezme si kratší latexovou sukni), třeba neodbytní ožralové a páry bez zájmu (což = neodbytní muži) :D

Moc se těším na další články! :) Jsme ráda, že ses k blogování vrátila!

3 Myra Myra | 6. února 2012 v 9:24 | Reagovat

První reakce: Jé, Kůzle zase píše!
Druhá rekce na začátku článku: Ahahaha °kucká zaskočenou koblížku°
Reakce po přečtení článku: OMFG to už není vtipný, nesnáším lidi a vím proč...

XD

Jsem ráda že zse píšeš ^^
A nakonec - je fajn, že se sice chodíš bavit na pochybné zábavy s věkově staršími ženskými, protože jako maminy nemají problém tě bránit více či méně drsně... moje mamka je v tomhle taky epická XD
A k tomu výskytu individuí... řekla bych, že je to prostě podle třídy hospody a času. U nás v Nymburce je hospoda, kam jsme zašli na oběd, s kamarádkami na zahrádku na banana split nebo na limču a nikdy nebyl problém ani jediný kec z osazenstva. A pak je tam i knajpa, kam jsem si jednou v nouzi zaběhla rozměnit velký peníz a odkud jsem vybíhala rudá a nasraná. Hádej proč...

4 Vrána Vrána | 6. února 2012 v 10:17 | Reagovat

Vážně ti to nezávidím, ale vypadá to jako scéna z nějaké komedie :D Je neuvěřitelný, co si může život vymyslet :D
A jinakvětšina pařeb, na který chodím je u někoho doma, takže se moc nesetkávám s takovými individui. Ale pro mě byl nejdivnější zážitek, když jsem seděla v hospodě s partou mýho bývalýho a přišla tam nějaká jejich známá a první její slova patřila jednomu klukovi u stolu. S veselým bezstarostným výrazem na celou hospodu totiž zařvala: "Ahoooj, jeee hele, my jsme spolu spali, že jo? Nebo si tě s někým pletu?" :D

5 Agniezska Agniezska | Web | 6. února 2012 v 11:16 | Reagovat

Obdivuji, jak jsi dokázala celou situaci podat s humorem. Podobný obrázek jsem sama zažila jen v Litvínově, ale nepochybuji, že jiná města a jiné podniky na tom budou podobně. Mám štěstí, že teď většinu času trávím v univerzitním městě, kde 90% osazenstva hospod a klubů, kam se dostanu, tvoří studenti. I když žila jsem v přesvědčení, že právě oni by mohli být k jinému způsobu oblékání tolerantnější, a pravda to zase tolik není.

6 Alice-chan Alice-chan | Web | 6. února 2012 v 11:56 | Reagovat

Teda to zní děsně :D
Já na podobné místa nechodím, takže jediný vzorek společnosti mám z jedné hospůdky u nádraží, kde má přítel známého vietnamce. Tam jsem ochotná jít jen proto že to je venku a nedusí mě tolik kouř, tam se dá najít několik průměrných lidí a pár podle popisu toho prvního typu chlapů.
Pak navštěvuju jen čajovny a jednu kavárnu, kde se scházejí převážně kluci od 16 do 20 let celkem slušného a rozumného vzhledu. Co jsme tam byli z kamarádem, byly tam jen 3 holky včetně mě. Jediná pikantnost přišla, když se dva kluci pozdravili pevným obětím a mlasknutím pusy na tvář. :D

7 Inkognito Inkognito | Web | 7. února 2012 v 10:16 | Reagovat

Tak tohle naštěstí ani v Hradci neni :D
U nás, když se jde na koncert či akci, tak potkáš akorát mladý lidi od 15 do 21 let, kteří vždy pijí jakoby pili poprvé. Za barem stojí asi padesátiletý muž se vzorovým knírkem a motýlkem a se slovy "co si dá slečna umělkyně?" mi vždy se slevou naleje, i když ví, že je mi stále jen 17 let. Na chodbě, kde nehraje hudba, se člověk vždycky setká s někým, koho zná aspoň od vidění a seznámí se se spoustou lidí. Někteří jsou fajn, jiní ti říkají, jaké jsou sexuální mašiny a jejich dívky na tebe mrkají a přitakávají, plus ještě dodají, jak je jejich chlapec věrný a hodný.
U nás město žije mladýma, ale už zkaženýma lidma. Tihle typy, o kterých píšeš, buď vůbec nevycházej za večerních hodinách z domu a nebo naopak nevycházejí ze zavšiveného a smardlavého pajzlu, který okupují den co den. Tam já nechodím, protože, jak už to ve větších městech bývá, mám na výběr. (ale proti zavšiveným pajzlům taky nic nemam, v Praze si to tam člověk může perfektně užít a ještě si vyslechne válečné a životní příběhy od skoro umírajících pánů z vedlejšího stolu)
Nedávno jsem se ale v Praze zamilovala do jednoho Tattoo baru. Když vejdeš, připadáš si jako první žena v historii těchto prostor. Lidé od baru se občas zvednou, zalezou do tetovací komůrky a vylezou s rudou a zaigelitovanou rukou. Na stěnách jsou trochu psychedelické obrázky v námořním stylu a ve vzduchu voní marry jane. Lidi se tam nechovají nijak podezdřele, jako skoro všude v Praze. Prostě si tě nevšímaj, teda když nechceš.

8 Quiquilla Quiquilla | Web | 7. února 2012 v 12:41 | Reagovat

No, to musel být zážitek, nezávidím. Já už do takových podniků radši ani nechodím, když mám na výběr. Často se mi z toho, co tam vidím a slyším zvedá žaludek. Obzvláště alergická jsem na ty ožralý individua, co za tebou pořád lezou a maj děsnej pocit, že jsou neodolatelní. Poslední takovej zážitek mám (teda, pokud jde o hospody, setkávám se s tím i jinde) ze srpna z Brna, když byl slashový sraz. Byli jsme v jakési pochybné hospodě a byli tam dva ožrali tragédi, pořád za náma lezli a vykládali, jak jsme strašně sexy a oslovovali nás "princezny", "kočičky" apod. Nenechali se ani poslat tam, kde záda přestávají mít slušný jméno. A že jsme je tam poslaly hodněkrát.
Ta matka se synem, to musela být taky chuťovka, no fuj.

9 Wel Wel | 7. února 2012 v 22:49 | Reagovat

Koukám že přicházím o zábavu, když se této zábavy straním...

10 Flea Flea | Web | 9. února 2012 v 11:16 | Reagovat

Já často do hospody a na podobné akce chodím s tátou, ale určitě nepřekračujeme hranice dané poutem otec a dcera.
Jelikož u nás moc na výběr není, chodíme do míst, kam se stahují podivná individua. Ostatně my k nim patříme. Pokud se stěhujeme po 3 hodině do nonstopu, tak to je teprve bufet lidstva :D Nicméně je to jiná liga než tu píšeš. Jiný kraj jiní podivíni :)

11 Clover Clover | 13. února 2012 v 14:29 | Reagovat

Ezoterické paní bych odpověděla, že už jsem v klubu pro podporu utlačovaných mužů. :D

12 JAm JAm | 16. února 2012 v 23:56 | Reagovat

Hm..taky radši nechodím na zábavy, ale musím přiznat, že když už se na nějakou tu "vesnickou" zábavu vydám - ve Svinařích - tak nejsem zklamaná, protože tam se s lidmi znám a vím, co čekat.

Tvá zkušenost je děsivá! Děsivě děsivá!
Bléé

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama